V termnu 14. až 17. 6. 2015 se žáci 9. ročníku zúčastnili turistického kurzu na Šumavě.

V letošním školním roce jsme pro naše deváťáky po delší pauze opět připravili turistický kurz. Cílem našeho putování byla Šumava a to konkrétně okolí Kašperských hor a Modrava, tedy místa, která jsou spojena se známým seriálem.

Naše putování jsme zahájili v neděli ráno na nádraží v Kladně, kde se nám sešlo 23 žáků z 9.A a 9.B. Odjezd v 9.15 hodin přes Prahu, Plzeň a Strakonice, cílová zastávka Čkyně. A zde začala naše cesta. Ze Čkyně nás čekalo „krásných“ 12 km. Nutno dodat, že cesta začala cestou do prudkého kopce a pochodem přes rozpálenou nekonečně dlouhou louku. Počasí bylo opravdu nádherné, a když k tomu přidáme ještě plnou polní, byli jsme po první půlhodince pochodu všichni úplně propocení. Naše cesta vedla do našeho Penzionu Ekosport v Rohanově, kam jsme se těšili hlavně kvůli vidině koupání v bazénu. Jakmile jsme začali přicházet k penzionu, začalo pokapávat a než jsme se ubytovali, tak už pořádně lilo. Děti to však neodradilo a vrhly se i v dešti do vyhřátého bazénu. K večeři jsme si dali bramborovou kaši s kuřecím řízkem a salátem a po večeři nám paní domácí připravila na požádání sladký dezert v podobě horkých malin se zmrzlinou.

Druhý den ráno jsme se nasnídali a chystali se na další úsek cesty. Předpověď počasí nebyla moc optimistická, a proto jsme se rozhodli neriskovat a posunout se nejprve kousek autobusem. Z Rohanova nás autobus dovezl do městečka Stachy, odkud jsme se už vydali po svých do našeho druhého cíle. Cílem byla Filipova Huť, převýšení na cestě činilo přes 600 m. Druhý den už začaly být cítit rány z předešlého dne. Objevily se první puchýře, byla znát otlačená ramena od krosny a ještě k tomu všemu nás čekalo téměř neustálé stoupání. Nejhorší úsek nás čekal v okolí Churáňova, kde jsme museli postupně vystoupat místní sjezdové tratě. Okolo půl třetí odpoledne jsme dorazili na Horskou Kvildu, kde jsme si v příjemném penzionu udělali asi devadesátiminutovou přestávku na občerstvení a odpočinek. Odtud už nám zbývalo několik málo kilometrů do Filipovy Huti, kde jsme se ubytovali v chatě patřící Lize lesní moudrosti. Na chatě se nevaří, proto jsme si jídlo zajistili v nedalekém penzionu Korýtko. Po výborném hovězím vývaru a boloňských těstovinách jsme se vrátili zpět a unavení jsme šli spát.

Třetí den ráno jsme měli předsnídaňovou rozcvičku v podobě přesunu do 2 km vzdálené Modravy. Šli jsme po naučné stezce Modrava – Filipova Huť, kde jsme se dozvěděli něco o místní nádherné přírodě a o některých vzácných druzích rostlin, které se v této oblasti vyskytují. V místním kiosku jsme si nakoupili jídlo a posnídali. Po snídani jsme se vydali na cestu do našeho posledního cíle – do Rejštejna. Cesta vedla nádhernou přírodou okolo řek Vydry a Otavy. Na známé Čenkově pile jsme si udělali opět přestávku na oběd a poté jsme se přesunuli ještě o kousek níže do Chatové osady Klášterní mlýn, kde jsme strávili poslední noc. Nocovali jsme ve čtyřlůžkových chatkách, jedli pod přístřeškem na terase a sprchovali se ve sprchách s teplou vodou na minci. K večeři jsme měli rajskou omáčku a večer jsme si zpestřili tanečky s malými dětmi, které byly v místním penzionu na škole v přírodě.

Poslední ráno jsme po snídani pobalili věci, udělali společnou fotku a vyrazili na autobus. Ještě štěstí, že jsme počítali s dostatečnou časovou rezervou. Místní autobusy mají totiž z důvodu oprav silnic a kyvadlové dopravy běžně zpoždění až 40 minut. To jsme samozřejmě zjistili až na zastávce. Autobusem jsme se přemístili do Sušice, kde jsme měli dostatek času na oběd. Každý si na náměstí vybral to, na co měl chuť. Ve 14.15 hodin jsme opouštěli Sušici a odjížděli směr Kladno.

Během kurzu jsme urazili něco málo pod 50 km, nastoupali více jak 600 výškových metrů a udělali přes 250 fotek. Podle hodnocení dětí se jim kurz líbil a snad to pro ně bylo alespoň trochu příjemné rozloučení se školou. Puchýře se zahojí, záda a nohy přestanou bolet, ale vzpomínky na hlášky typu „Jak dlouho ještě? Kdy už tam budeme?“ apod. to si snad budou pamatovat celý život.

Za pedagogický dozor můžu říct, že jsme prožili pěkné čtyři dny s dětmi, ze kterých se stala perfektní parta a které nikde nedělali ostudu.

18. června 2015