V termínu 26.5. - 1. 6. 2007 proběhl ozdravný pobyt pro žáky 9. ročníků v Liptovském Jánu v Nízkých Tatrách. Počasí bylo příjemně teplé, sem tam nějaký deštík, přesto jsme si toho hodně prohlédli. Ubytování se nám líbilo. Obsluha byla vzorná, ceny mírné a navíc skvěle vařili.
První den jsme navštívili Demänovské jaskyně – jeskyni Slobody, která byla objevena v roce 1921. Její stáří se odhaduje na 1,5 milionu let. Prohlídka této opravdu překrásné jeskyně trvala 1 hodinu. Potom jsme se vrátili na oběd. Odpoledne jsme vyjeli autobusem nad jeskyně a prošli se kolem Vrbického plesa. Následoval výstup k památníku Slovenského národního povstání a dále jsme sestupovali celou Demänovskou dolinou. Odměnou nám byl pěkný pohled na hlavní hřeben Nízkých Tater, který jsme měli jako na dlani.
Druhý den, abychom se nenudili, jsme vyrazili zdolat Vysoké Tatry. Autobus nás vysadil na Štrbském plese a odtud jsme se vydali na prohlídku FIS areálu, kde se konalo MS v klasickém lyžování v roce 1974. Po této prohlídce jsme se po traverzu přesouvali do Popradského plesa. Cesta byla překrásná,neboť  i do těchto míst  jaro už dorazilo. V okolí obou horských ples se horečně staví a obnovují hotely, takže se návštěvníci mohou těšit na změny. Od Popradského plesa jsme sešli zpět k autobusu až na zastávku električky. Měli jsme koupené jízdenky a počkali na spoj, kterým jsme jeli do Starého Smokovce. Náš autobus nám odvezl batůžky a čekal na nás ve Smokovci na parkovišti. Jízda električkou bylo prima zpestření a navíc velmi příjemné. Cestou jsme si prohlédli mnoha kilometrové polomy, které v roce 2004 způsobila velká vichřice. Následky pohromy příroda a usilovná práce lidí pomalu odstraňují.
Třetí den dopoledne jsme si udělali příjemnou procházku Jánskou dolinou a odpoledne pak vyrazili na  prohlídku Liptovkého Mikuláše. Dokonce jsme obdivovali umění malého chlapce na vodním kanále, kde jsme se na chvíli zastavili. Pak si každý mohl užít nákupů a zmrzliny. Večer nás čekal další neobyčejný zážitek. Navštívili jsme krytý bazén s minerálním pramenem. Někde si lidé Rudolfův pramen nalívají do kalíšků, my jsme v něm plavali a dováděli.
Čtvrtý den jsme cestovali přibližně 3 hodiny autobusem do Národního parku Pieniny. Celý park jsme si prohlédli plavbou na řece Dunajci, která tvoří přírodní hranici s Polskem. Plavili jsme se na loďkách, kterým se říká Pltě. Celá plavba byla úžasná a zajímavá, ale bohužel jsme zmokli. Po krátké pěší návštěvě Polska jsme se vrátili zpět do Liptovského Jána.
Pátý den jsme se nakonec rozhodli, že i přes ne úplně ideální počasí vyrazíme  na kopec zvaný Poludnica (1540 m). Při poměrně náročném stoupání jsme museli překonat přes 800 m, ale všichni jsme to hravě zvládli. Viděli jsme práci dřevařů při stahování dřeva koňmi v poměrně obtížném terénu. Z vrcholku Poludnice jsme dohlédli na okolní vesnice, ale bohužel očekávaný krásný pohled na Roháče, Vysoké Tatry a hlavní hřeben Nízkých Tater zkazily mraky. Sestup dolů byl veselý a my malinko od bláta.
Poslední den ráno jsme se rozloučili a neradi vyrazili zpět domů. Myslím si, že po tomto zážitku nebyla většina z nás v Tatrách naposled. 

12. června 2007