V termínu 11. - 17. 5. 2006 proběhl ozdravný pobyt pro žáky 9. ročníků v Liptovském Jáně v Nízkých Tatrách. Počasí bylo vynikající, takže jsme si toho hodně prohlédli. Ubytování se nám líbilo. Obsluha byla vzorná, ceny mírné a navíc skvěle vařili.

První den po příjezdu jsme vyrazili na kopec zvaný Poludnica (1540 m). Při poměrně náročném stoupání jsme museli překonat přes 800 m, ale výsledek stál zato. Odměnou byl krásný pohled na Roháče, Vysoké Tatry, hlavní hřeben Nízkých Tater a okolní vesnice.

Druhý den, abychom se nenudili, jsme vyrazili zdolat Vysoké Tatry. Autobus nás vysadil na Štrbském plese a odtud jsme se vydali na prohlídku FIS areálu, kde se konalo MS v klasickém lyžování v roce 1974. Po této prohlídce jsme se po traverzu přesouvali do Popradského plesa. Cesta byla překrásná, ale občas velmi náročná, neboť do těchto míst ještě jaro nedorazilo. Viděli jsme krásné, zamrzlé Popradské pleso. Odtud jsme kvůli časové tísni sešli zpět k autobusu. Cestou zpět jsme si prohlédli Starý Smokovec a bohužel i mnoha kilometrové polomy, které v roce 2004 způsobila velká vichřice. Následky se zřejmě budou ještě mnoho let odstraňovat.

Třetí den jsme byli na prohlídce Demänovské jaskyně Slobody, která byla objevena v roce 1921. Její stáří se odhaduje na 1,5 milionu let. Prohlídka této opravdu překrásné jeskyně trvala 1 hodinu. Odtud jsme se přepravili do Vrbického plesa. Zde jsme vystoupali k památníku Slovenského národního povstání a dále sestupovali celou Demänovskou dolinou. Odměnou nám byl pěkný pohled na hlavní hřeben Nízkých Tater, který jsme měli jako na dlani.

Čtvrtý den jsme cestovali přibližně 3 hodiny autobusem do Národního parku Pieniny. Celý park jsme si prohlédli plavbou na řece Dunajci, která tvoří přírodní hranici s Polskem. Plavili jsme se na loďkách, kterým se říká Pltě. Celá plavba byla úžasná a zajímavá. Po návštěvě Polska jsme se vrátili zpět do Liptovského Jána.

Pátý den dopoledne jsme si udělali příjemnou procházku Jánskou dolinou a odpoledne pak vyrazili na nákupy a prohlídku Liptovkého Mikuláše.

Poslední den ráno jsme se se slzami v očích rozloučili a vyrazili zpět domů.

Myslím si, že po tomto zážitku nebyla většina z nás v Tatrách naposled.

19. května 2006