Z historie „Staré Amálky”

18. září 1912. Pro většinu z nás je toto datum jen naprosto bezvýznamným dnem.

Ne tak pro dnešní ZŠ a MŠ Zd. Petříka 1756 v Kladně. Právě tímto dnem započala výuka na nově otevřené obecné škole.

V roce 1909 byla postavena první budova naší školy a o 3 roky později - 14. září 1912 - se konalo slavnostní otevření druhé budovy. Tím byla dokončena stavba naší školy nazývané "Stará Amálka", která tehdy stála na samém okraji Kladna, zahaleného v té době mračny dýmu z prosperujících železáren a obývaného v naprosté většině dělníky z kladenských hutí.

Cesta k vybudování naší školy ale nebyla vůbec snadná. O jejím zřízení bylo na Kladně rozhodnuto již v roce 1907. Pak ale začaly průtahy a těžkosti s vyhledáním pozemku, na kterém by nová budova měla stát. Mezi návrhy se objevily i prostory v bezprostředním okolí dnešního Dělnického domu. Komise nakonec vybrala pozemek na místě bývalého dolu Amálie, po kterém zbyla jen velká halda hlušiny.

Za svých více než 110 let existence prošla tato škola řadou změn, které se odrážejí právě v jejím názvu. Před sto lety by děti nenavštěvovaly 2. Základní školu, ale III. Obecnou školu, později pak IV. Národní školu. Po druhé světové válce se škola mohla honosit názvem 2. osmiletá střední škola. Novější název se datuje od 70. let 20. století.

Na naší škole asi zaujme především to, že se skládá ze dvou budov, dnes spojených velmi vkusnou a architektonicky dobře zakomponovanou dostavbou, provedenou před několika lety. Tyto dvě budovy měly pochopitelně v prvních letech provozu svůj význam, neboť škola byla rozdělená na chlapeckou a dívčí - chlapecká v budově dnešního 2. stupně a dívčí v prostorách dnešního 1. stupně. Toto rozdělení trvalo až do konce 2. světové války. Ke spojení a společnému vyučování chlapců a dívek došlo až od školního roku 1946/1947.

Škola prošla léty rozkvětu i léty hubenými, které většinou odrážely celospolečenskou situaci - ne vždy také sloužila svému účelu - vyučování. Tak například v bouřlivých událostech jara 1945, kdy byla škola zabrána nejprve německým vojskem a posléze rudoarmějci, sloužila jako skladiště. K obnovení výuky došlo pak až v září téhož roku, přičemž výuka v 2. pololetí školního roku 1944/45 pak probíhala (probíhala-li) v hostinských zařízeních, neboť vhodnější prostory nebyly nalezeny. Počínaje 3. zářím 1945 se tedy žáci vrátili do tříd obou budov 2. ZŠ a až do dnešních dnů tam zůstali a škola již nikdy nemusela sloužit jako skladiště nebo jako vojenský lazaret.

Další změnou, kterou naše škola prošla, byla v roce 2003 změna jejího názvu na Základní škola, Mateřská škola a Speciální Mateřská škola Kladno.

Od 1. 1. 2006 se změnil název na Základní škola a Mateřská škola Kladno, Zd. Petříka 1756.

Proč se naše škola jmenuje po Zdeňku Petříkovi?

Jednalo se o kladenského učitele, který tu působil a učil, dokud se nepřestěhoval do Lidic. To se stalo v roce 1940. Následně svou profesi vykonával i v Lidicích, kde učil děti na 1. stupni.
V letech 1939 - 1945 je český stát pod správou německé říše a je označován jako protektorát. Funkci protektora zastával Reinhard Heydrich, druhý nejvýše postavený muž SS. Toho Češi neměli rádi, neboť chtěl naši zemi poněmčit a nechal mnohé české osobnosti zlikvidovat. V zahraničí převládl názor, že je nutné jej zlikvidovat. To se stalo v květnu 1942.
Nacisté následně jako odvetu začali ve velkém zatýkat a vraždit, neboť se domnívali, že když vyvolají strach, lidé udají pachatele atentátu na Heydricha. Stopa, kterou nacisté získali, vedla do Lidic. Shromáždili svou SS jednotku a rozhodli, že obec musí a s ní všechno zmizet z povrchu zemského. Lidice vypálili a srovnali se zemí. Obyvatele rozdělili – ženy poslali do vyhlazovacího tábora, děti byly buď poslány na převýchovu, anebo zplynovány (zabity plynem). Muži, kteří byli v dané době v obci, byli postříleni na Horákově statku. Mezi nimi byl i učitel Zdeněk Petřík.
To je důvod, proč se naše ZŠ jmenuje tak, jak se jmenuje. Na takový hrůzný čin se nezapomíná.

Zdeněk Petřík

Jedno dítě se mě začalo ptát,
že prý by chtělo tedy znát,
proč se ZŠ, kde již pár let je,
Zdenka Petříka jmenuje.

To vysvětlení tak prosté je.
Zdeněk Petřík v Hasičské ulici žil.
Měl stejné zaměstnání, jako mé je.
Zde na Kladně žil a žáky své učil.

Jednou potkal dívku krásnou,
za manželku pojati ji chtěl,
dostali myšlenku spásnou,
byt v Lidicích do vlastnictví spěl.

Děti prvního stupně v Lidicích učí,
jako mnozí další svůj život žije,
Heydrichovi nikterak neubližuje,
přesto ten jeho osud dál určí.

Heydricha, mocného protektora,
český národ ani trochu v lásce nemá,
a tak rozhodnou se zabít diktátora,
který působí zlo a soucit nezná.

Nacistickým Německem jedna idea se nese,
je třeba pomstít vraždu říšského protektora.
Stanné právo, vraždy, ať se český národ třese,
Vždyť stopa by mohla vést do Horákova dvora.

V noci nacisté Lidice obklíčí,
zahájí myšlenku zrůdnou,
všechny muže shromáždí,
sprovodí je ze světa palbou.

Jedním z nich učitel Zdeněk Petřík byl,
a proto si jeho jméno škola připomíná,
protože jen kousek od nás učil a žil,
protože na hrůzný čin se nezapomíná.

autor: Mgr. Tomáš Rosenkranz